Kde se zastavil čas...

28. května 2009 v 17:45 | TerezkaHell |  Zajímavosti
Lidé odešli už dávno. Místo nich si to po ulicích vykračují brouci a na náměstích se v klidu vyhřívají rostliny. Náhrobky někdejší lidské přítomnosti bývají polorzpadlé budovy. Dnes je obývá příroda, která si po letech bere zpět to, co ji člověk kdysy vyrval z klína...


VAROSHA (Hotely, ve kterých bydlí příroda)


Čtvrť Varosha v kyperském městě Famagusta začne vyrůstat v roce 1970. Je doba, kdy je místo turistickým bodem číslo jedna. Buduje se exkluzivní turistické letovisko Varosha! Bez meškání se začnou budouvat hotely a letovisko se má již brzy stát kyperskou chloubou. Už v roce 1972 se podél zlatavé pláže táhne nepřerušovaný tříkilometrový pás hotelů. Za ním stojí obchody, restaurace, kina a ubytovny pro personál. O dva roky později namísto očekávaného zisku přijdou Turci. kyperští řekové musejí se smutkem pozorovat, jak jejich chlouba a nemalé investice přecházejí do tureckých rukou.
V roce 1974 totiž proběhne v jižní části ostrova vojenský puč. Z letoviska Varosha Turci vyženou všechno živé, oplotí ho ostnatým drátem, všude kolem rozmístí výstražné tabule. Od té doby je Varosha mrtvou čtvrtí a lidská ruka tu nic neudržuje víc jak 35let.

Dva roky po uzavření se do Varoshy pracovně dostane britský inženýr Allan Cavinder. Později svým kolegům vyprávěl: ,,Vše bylo tak, jako kdyby lidé odešli před minutou. V jednom hotelu zůstala kniha hostů otevřená na stránce nadepsané Srpen 1974 a na recepčním pultu dosud ležely klíče od pokojů tak, jak je tam kdosi pohodil." Okna směrem k moři jsou v hotelu otevřená, takže se v hale i v pokojích utvořili hromádky písku. Na stolech ještě stojí hrníčky a talířky od snídaně, ale vše je vylízáno od myší. Z hotelových zahrad se rozrůstají popínavé rostliny a plazí se po všem - po stromech, dopravních značkách, lavičkách. Na ulicích popraskala dlažba i asfalt! Uprostřed ulic rostou květiny, ale i stromy. Sluní se tu rychle rostoucí akácie používané pro výsadbu kolem hotelů. Některé už mají metr. Ve výkladních skříních na figurách visí cáry oblečení a za nimi se police prohýbají pod tíhou zboží. Vše pokrývá tlustá vrtsva prachu.



Čtyři roky po Cavinderovi se do Varoshy přijede podívat jako první novinář kyperský turek Metin Munir. Už tehdy je na domech v hotelích znát, jak chátrají. Bez lidské ruky nedokážou odolávat času. Ještě slabší jsou vůči přírodě v roce 1980 se už zhroutili některé střechy, některé budovy se zřítili úplně. Semínka planého kyperského bramboříku vyklíčí za ty roky do rostlin, které dokážou jakoby mimochodem odsunout obrovské kusy asfaltu a betonu.

A jak vypadá Varosha dnes?
Zvlněné chodníky jsou celé pokryty květy bramboříku. Ostnaté dráty, jakoby si byli vědomi, že už nemají co strážit, zrezly. Na chodnících leží opdané vápencové obložení a z budov vypadly i celé kusy stěn. Dírami je pak vidět dovnitř. Všude je písek, rostliny, rozpadlý nábytek. malba na stěnách vybledla a omýtka, pokud ještě nějaká zůstala, dostala nažloutlou patinu zašlých kinofilmů. V autosalonech stále postávají modely aut z roku 1940. Nikdo je už nechce. Němé hotely na pobřeží hledí na tu zkázu a občas některý z nich vyplivne k zemi balkon. Na místech, kde bývaly střechy, nyní raší plané pelargonie, ibišky a oleandry. V noci se po rozlehlých plážích nepotolují milenci, ale želvy karety lezoucí z moře, aby nakladly vejce.

Ožije znovu?
Ve Varoshe se postupně stírá rozdíl mezi tím, co je uvnitř budov a tím, co je vně. Příroda se zakousla do Varoshy a jen tak se jí nehodlá vzdát. Na obnovu je už pozdě. Pokud by zde měli někdy opět žít lidé, musela by se Varosha srovnat se zemí a vystavět znovu.



Pripjať (němý svědek obří katastrofy)

Ve sředu 4.února 1970 se začnou odvíjet dějiny ukrajinského města Pripjať, které dostalo své jméno podle 710 kilometrů dlouhé řeky. V tento den je totiž zahájena výstavba dosud nejmodernějšího města v celém Sovětském svazu. Má se stát útočištěm pro inženýry, techniky a údržbáře z nedaleké jaderné elektrírny Černobyl. Můžete zde narazit na velkolepé kulturní centrum, knihkupectví, divadlo, hotely, čtyři knihovny, uměleckou školu s vlastní koncertní halou, lékařské centrum, základní školu a dokonce i vysokou školu technickou. Z původně plánovaných 80 000 obyvatel mohlo luxusu tohoto města využívat jen 50 000 lidí. Pak přišla osudná sobota 26.dubna 1986.

V 1:23:47 místního času nahromaděná pára nadzvedá 1000tunový poklop čtvrtého reaktoru nedaleké jaderné elektrárny Černobyl. Z reaktoru prchá radioaktivní mrak. Evakuace města Pripjať začne až o 36hodin později. Vláda SSSR lživě občanům tvrdí, že evakuace je pouze na tři dny - proto si lidé sebou berou jen to nejnutnější. Během několika dní jsou vystěhováni naproso všichni. Už se sem nikdy nevrátí.


Dnes je dříve zcela zevakuovaná oblast kolem elektrárny rozdělena na dvě zóny. V té první žije asi 600 starších lidí, kteří se do oblasti dobrovolně vrátili. Od státu dostávají peněžní příspěvek, ze kterého si hradí dovoz jídla a pití z nezamořených oblastí. Do druhé tzv.,,mrtvé zóny" mají přístup jen vědci a exkurze. Do města se dostanete po úzké betonové cestičce mezi stromy - před 23lety to byla dvouproudá silnice, ale kořeny stromů jí nemilosrdně ohlodávají. Dopravní značky jsou zarostlé dvoumetrovým lesním porostem. Musíte se ude pohybovat jen po betonu či asfaltu - okolní půda je totiž vysoce kontaminována. Zoufalost vybydleného města umocňuje ticho. Ani ptáci tu nezpívají.
Vtěšina vybavení budov je rozkradena a to, co tu zbylo, podléhá nemilosrdně času a zkáze. Šokující je dětské hřiště, které mělo být uvedeno do provozu pět dní po katastrofě. Na děti tu čekaly houpačky, autodrom, ruské kolo - vše nepoužité a nyní zrezivělé a radioaktivní. Někde na šňůrách ještě visí prádlo - tedy to co z něho zbylo. Chodníky a parky jsou zarostlé . Ve školce na zemi leží rozházené hračky a všechno pokrývá prach.
Mrtvému městu vládne příroda. V oblasti zvané Ryšavý les se prý vyskytuje několik podivně zmutovaných rostlin a plodin, které se vyznačují nápadně ryšavou barvou. Tu mají i jehličňany. Čím však les děsí nejvíce je ticho. nejsou odusd slyšet ani ptáci ani hmyz. Rověž myši a jiné hlodavce by jste tu hledali marně. Do oblasti se ale vrátili velcí predátoči - vlci a medvědi. Obrovští divočáci s oblibou bivakují v polorozpadlých panelácích.

Zakázanou zónu hlídají vojíci s dozimetry (měří radioaktivitu). Nikdo nedokáže říct, zda bude mrtvá zóna znovu zabydlena. Půda je zde totiž silně kontaminována a zamořené budou i podzemní vody.


Zdroj: časopis Epocha


Nevím jak u vás, ale mě z toho běhá mráz po zádech...


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pajinkaa..<3 Pajinkaa..<3 | 28. května 2009 v 19:07 | Reagovat

Máš pravdu je to takové zvláštní..ale pěkné a zajímavé

2 EmoBlackKitty EmoBlackKitty | Web | 28. května 2009 v 20:20 | Reagovat

Já mám spíš i trochu strach toho,že když lidé konečně nedostanou rozum,tak se podobné věci znova stanou.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama